Vzdělávání dětí s autismem

Autismus (poruchy autistického spektra) řadíme mezi poruchy dětského mentálního vývoje. Chování a projevy jsou u každého dítěte s autismem značně různorodé, mění se s vývojem dítěte a souvisí také se stupněm celkového mentálního handicapu. Vývoj dítěte je narušen především v oblasti: sociální interakce, komunikace, představivosti.
Do této kategorie patří tyto jednotlivé diagnózy: dětský autismus, atypický autismus, Aspergerův syndrom, Rettův syndrom, dezintegrační poruchy v dětství, jiná pervazivní vývojová porucha.

Autistické třídy jsou určeny pro žáky ve vzdělávacích programech základní školy, základní školy praktické a základní školy speciální s lékařskou diagnózou autismus resp. Aspergerův syndrom. Tento handicap je pokládán za těžké zdravotní postižení. Třídy nejsou určeny výhradně jen pro autistické děti, v některých z nich oddělení tvoří i žáci základní školy speciální.

Ve školním roce 2018/19 se  žáci s autismem a mentálním postižením vzdělávají v 6 třídách a žáci s Aspergerovým syndromem ve 3 třídách. 

Ve školním roce 2019/2020 se žáci s autismem a mentálním postižením vzdělávají ve 4 třídách vzdělávacího programu speciální školy,ve 2 třídách se žáci vzdělávají ve vzdělávacím programu ZŠ – minimální výstupy a  žáci s Aspergerovým syndromem ve 3 třídách ve vzdělávacím programu ZŠ.

Strukturované učení Strukturované učení je metodika výchovy a vzdělávání lidí nejen s poruchami autistického spektra. Vychází z filozofického základu programu TEACCH. Při uplatňování principů strukturovaného učení se řídíme základním pravidlem, kterým je nastavení systému práce zleva doprava a shora dolů. Tento systém vychází z našich kulturních tradic a je uplatňován ve všech oborech lidské činnosti. 

Základní principy: individualizace, strukturalizace, vizualizace a motivace. 

U lidí s PAS je individualizace chápána v mnohem širším měřítku. „Pro dílčí syndromy PAS je charakteristická značná variabilita symptomů, nenajdeme dva lidi se stejným vzorcem chování (Thorová 2007).“ 

Pro lidi s PAS je také velmi důležité strukturovat si prostředí, den. Pomáhá jim to předvídat činnosti, které se každý den opakují. Ale pokud u takového člověka dojde k neplánované změně, k nečekané události, potom nastává problém. Zaběhnuté jistoty a pravidla už jim nestačí na to, aby novou situaci zvládli, aby věděli kde se nacházejí, co tam budou dělat, jak to budou dělat, jak dlouho, kdy a proč. Na základě neschopnosti odpovědět si na tyto otázky se tito lidé dostávají do stresu, zmatku, strachu. Pomocí viditelného uspořádání prostředí, času a činností jim umožníme lépe se orientovat v čase a prostoru a pružněji reagovat. 

Vizuální vnímání a myšlení je jednou ze silných stránek lidí s PAS. Vizualizace prostoru by měla zlepšit přehlednost prostorového uspořádání a zvýšit samostatnost orientace v prostoru. Čas lidem s PAS můžeme vizualizovat pomocí konkrétních předmětů, fotografií, barevných obrázků, černobílých obrázků, piktogramů nebo slov v denním režimu. Princip vizualizace využíváme i při činnostech (pracovní schéma, procesuální schéma).

Motivace jako způsob ovlivňování chování má při práci s lidmi s PAS klíčovou roli. Pokud najdeme dostatečně motivační stimuly a vytvoříme funkční motivační systém, pak dokážeme předcházet problémům v chování. Motivační stimul (odměna) musí ihned následovat po splnění požadovaného úkolu. Formy odměn jsou: materiální odměna, činnostní odměna, sociální odměna. 
(Čadilová, Žampachová 2008)