Škola v přírodě – 30.5. – 3.6.2022

Po delší neplánované pauze – doba covidová – (doufejme, že je již za námi), jsme se opět vypravili do Jestřebích hor. Do krajiny líbezné, snivé, zadumané, do krajiny Karla a Josefa Čapkových, krajiny Barunky Panklové… a krajiny naší, krajiny, k níž jsme přirostli celým svým srdcem již před dávnými lety, kdy jsme se do těchto míst vypravili poprvé.
Louky plné lučních květů, mírně stoupající a zase klesající pěšinky, voňavé lesy, rozhledny a řopíky. Nebe plné roztodivných mraků, chaloupky, rozseté v zelené stráni, uprostřed skromných zahrádek, obehnaných dřevěným plůtkem.
Jestřebí hory – ranní pěvecké koncerty, zapadající slunce a laskavě praskající oheň našeho táboráku.
Malí, velcí, starší, mladší, hubení, a i ti trochu při těle – najednou je z nás jedna velká rodina. Pomáháme si navzájem – nejen do kopců, ale i při hře, nebo soutěži. Učíme se a poznáváme – přírodu kolem nás, historii naší země, objevujeme, zajímáme se a při tom všem je nám moc dobře. Pan učitel Radim nás letos naučil střílet ze vzduchovky – a šlo to skvěle i děvčatům – nikterak se před kluky nezahanbily.
Navštívili jsme rozhledny Žaltman, Čáp v Supích skalách i rozhlednu na Markoušovickém hřebeni. Panečku, to byl pohled do krajiny! Všechny schody – tam i zpátky – jsme statečně vyšlapali.
Nevynechali jsme Malé Svatoňovice – prošli jsme Mariánský sad, zamlsali si v cukrárně Dášeňka a navštívili muzeum bratří Čapků. Paní průvodkyně se nestačila divit, kolik znalostí máme – však Devatero pohádek, Dášeňku a mnoho dalších knih obou autorů v Jestřebích horách pravidelně čteme, a dokonce o jejich hrdinech hrajeme i divadlo! Ochutnali jsme vodu zázračné studánky a obdivovali prastaré araukarity v Lurdské jeskyni.
Hladem jsme rozhodně netrpěli – naše milé paní kuchařky nám nestačily přidávat.     A pochutnali jsme si i na koláčcích s mákem a tvarohem, ač nebyla svatba, ani posvícení.
Hodně se zpívalo, povídalo, smálo, a chodilo a chodilo. Nohy a nožky nás někdy bolely, ale uprostřed kamarádů jsme brzy na všechny trampoty zapomněli.
Milované Jestřebí hory – za rok na shledanou!