Ve čtvrtek jsme se společně s třídami ZŠA 4, ZŠA 5 a ZŠA 6 vydali na školní exkurzi do Prahy. Cílem bylo poznat nejen historii našeho hlavního města, ale i jeho geologické zajímavosti a přírodní bohatství. Ranní sraz byl v 7:30 na hlavním vlakovém nádraží v Hradci Králové, kde jsme si zakoupili jízdenky a nasedli do vlaku jménem Krakonoš, který nás pohodlně dopravil až do srdce republiky. Cesta rychle ubíhala – někdo si povídal, jiný svačil a několik odvážlivců ochutnalo sušené cvrčky, které vzbudily velký ohlas.
Po příjezdu do Prahy jsme se zastavili u Fantovy budovy Hlavního nádraží, nádherné ukázky secesní architektury, která nám připomněla zlaté časy železnice. Naše první větší zastávka bylo Václavské náměstí – místo, které je němým svědkem mnoha historických událostí. Povídali jsme si o bombardování v roce 1945, kdy spojenci omylem zasáhli Prahu místo Drážďan, připomněli si rok 1968 s invazí vojsk Varšavské smlouvy i sametovou revoluci roku 1989, která tu začala psát novou kapitolu české svobody. Následně jsme zamířili na Staroměstské náměstí, kde jsme obdivovali slavný orloj a Staroměstskou radnici. Připomněli jsme si také temnější okamžiky českých dějin – první pražskou defenestraci i popravu 27 českých pánů v roce 1621, která nám připomněla, že historie není vždy jen o hrdinech, ale i o ztrátách a utrpení. Po průchodu Karlovým mostem, který nás uchvátil svou atmosférou a sochařskou výzdobou, jsme dorazili k Pražskému hradu – sídlu českých králů a prezidentů. Zastavili jsme se u místa, kde jsou ukryty korunovační klenoty, a vyslechli si pověst o tom, že kdo si bez nároku nasadí korunu, do roka zemře. Zaujala nás i vznešená postava žulového obelisku, který nechal vztyčit prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Ne každý věděl, že ten dnešní je vlastně „druhý pokus“, protože původní sloup se při přepravě rozlomil. Naší poslední zastávkou byl Petřín – místo plné klidu, zeleně a zároveň zábavy. V zrcadlovém bludišti jsme se hodně nasmáli a výstup na Petřínskou rozhlednu nám připomněl slavnou Eiffelovu věž, kterou je pražská věž inspirována. Vzpomněli jsme si i na smutnou kapitolu z dějin, kdy Hitler chtěl rozhlednu zbourat, protože se mu prý nelíbila silueta Prahy „hyzděná českou věží“.
Po příjemně nabitém dni jsme se vydali zpět na nádraží, nasedli do vlaku a unavení, ale plní zážitků, jsme se vrátili zpět do Hradce Králové.
Byl to den, na který budeme dlouho vzpomínat – nejen kvůli památkám, ale i kvůli atmosféře, společným zážitkům a novému pohledu na město, které ukrývá víc, než se může na první pohled zdát.
Autor článku: Mgr. Radim Vaněček
