Ve středu 22. června se třída ZŠA1 vydala na školní výlet do Krkonoš. Ráno jsme vyjeli školním autem směr Pec pod Sněžkou, kam jsme dorazili po 9. hodině. Zaparkovali jsme přímo pod Portáškami, kde jsme se posilnili svačinou a poté vyrazili lanovkou vzhůru. Počasí, které bylo opravdu nádherné, nám dopřálo užít si z lanovky krásný výhled po okolí. Nahoře, v cíli našeho výletu, kterým byla venkovní herní zóna Pec-ka, si žáci zakoupili dřevěné kuličky „pecky“ a vyrazili si zasportovat a pohrát na venkovní herní prvky. Po poledni jsme si zašli na oběd do horské chalupy Portášky, kde jsme si připili limonádou na zdařilý výlet a dali si nejrůznější dobroty jako svíčkovou, česnečku, bramboračku, povidlové knedlíky nebo špagety. Po cestě dolů jsme si znovu užívali krásný výhled na protilehlé kopce a vysílač Černé hory. Znaveni, ale spokojeni jsme se pak vrátili do Hradce se spoustou úžasných zážitků.

Batohy na záda… a můžeme do terénu. Autobus nás dovezl k okraji lesa, odkud nás červená značka navigovala k rozhledně Milíř. Cestou nás doprovázelo pomalu jedoucí auto s plošinou, které mířilo ke stejnému cíli. Viděli jsme přípravné práce na opravě rozhledny poškozené strakapoudem, který si do dřevěných sloupů tvořících konstrukci vykloval dutiny a v jedné z nich dokonce zahnízdil. Pozdravili jsme se s místním vodníkem posedávajícím na břehu tůňky a kouřícím dýmku, se sovou, která dohlíží na dřevěnou stavbu rozhledny, s čertem, co by měl snad strašit kolemjdoucí a s odpočívajícím zeleným koníkem. Po posilnění, v podobě objemných svačin, jsme vyrazili za šipkou navigace směrem k rybníku Cikán. Po chvíli Slunce vystřídaly temně šedé mraky, kolem byla tma a ticho. Naše kroky se prodloužily a zrychlily. Dalšímu cíli, rybníku Biřička, se nedobrovolně obloukem vyhnuly. Přihnal se vítr, který nás popoháněl rychleji a rychleji. Úkrytem se nám stala zastávka autobusu s lavičkou. Nebe hřmělo, blesky se předháněly, voda cákala a smáčela nám nohy. Silnice se rozsvítila světly aut a odrazy těchto světel. Trolejbus nás odvezl na zastávku ke škole. A špekáčky, kterými nás maminky vybavily? Poradili jsme si. Náš výlet do přírody jsme zakončili ve školní kuchyňce. Byly výborné, děkujeme!!!

Výprava to byla dobrodružná. To se v přírodě někdy stává. A příště se máme na co těšit. Bude ohýnek!!!

Cesta za pokladem je lákavá. Je ukrytý někde venku, nevíme kde, nevíme, co vlastně hledáme. První indicie získáváme v infocentru, v podobě plánku, mapky, která nás má na přesně určené místo dovést. Zbývá vyluštit tajenku. S papírem a tužkou v ruce se vydáváme na cestu.

„Vykroč hned vlevo, však jenom pár kroků, zastav se u domu, co má šest set roků…“ Postupujeme pomalu, ale jistě, rozhlížíme se, hledáme, prohlížíme dům od domu, aby nám neunikly žádné důležité informace, plníme úkoly a skládáme písmenka, která nás k cíli dovedou. „Tvá cesta tajemství ke konci plyne, jen najdi místo, kde…“ Na otázky odpovídáme správně a tajenka začíná dávat smysl. „Odpověď jsi našel? Super, dobrá práce!“ Po chvilce hledání poklad je náš. Pobavili jsme se a dozvěděli něco nového, tím naše dobrodružná výprava končí. Bylo to pěkné dopoledne.

Ve čtvrtek 9. června se žáci zájmového kroužku Mladý zdravotník jeli seznámit s prostředím a stanovišti na soutěž pod záštitou Českého červeného kříže. Soutěž se konala ve Speciální základní škole Augustina Bartoše v Úpici u Trutnova a zúčastnilo se jí 15 zdravotních hlídek + náš nesoutěžní tým s číslem 16. Naši školu zastupovali žáci třídy ZŠA1 – Luňák Michael, Luňák Sebastian a Zábojník David a žákyně třídy 4.A – Čápová Kristýna. Přestože se naše hlídka v letošním roce zapojila jako začínající nesoutěžní tým, žáci prokázali řadu znalostí a dovedností na mnoha stanovištích, na kterých si soutěžní úkoly mohli vyzkoušet, a získali krásných 425 bodů. Těšíme se na příští rok, kdy se již určitě aktivně zapojíme do soutěže a budeme tak reprezentovat naši školu.

V úterý  8 .6. 2022 k nám do školy přijelo divadlo z agentury Pernštejni. Přivezli nám představení Leonardo da Vinci.
Nejprve museli naši nejsilnější spolužáci pomoci s rekvizitami. A bylo jich opravdu hodně. Potom se naše tělocvična přeměnila na divadelní a výstavní sál.
Když nám páni divadelníci představili mistra Leonarda a jeho život v třiceti minutovém divadelním kuse, mohly si děti prohlédnout a vyzkoušet repliky mistrových vynálezů, obrazů a ostatních jeho geniálních děl. Celé představení bylo poutavé a velice poučné.

Po delší neplánované pauze – doba covidová – (doufejme, že je již za námi), jsme se opět vypravili do Jestřebích hor. Do krajiny líbezné, snivé, zadumané, do krajiny Karla a Josefa Čapkových, krajiny Barunky Panklové… a krajiny naší, krajiny, k níž jsme přirostli celým svým srdcem již před dávnými lety, kdy jsme se do těchto míst vypravili poprvé.
Louky plné lučních květů, mírně stoupající a zase klesající pěšinky, voňavé lesy, rozhledny a řopíky. Nebe plné roztodivných mraků, chaloupky, rozseté v zelené stráni, uprostřed skromných zahrádek, obehnaných dřevěným plůtkem.
Jestřebí hory – ranní pěvecké koncerty, zapadající slunce a laskavě praskající oheň našeho táboráku.
Malí, velcí, starší, mladší, hubení, a i ti trochu při těle – najednou je z nás jedna velká rodina. Pomáháme si navzájem – nejen do kopců, ale i při hře, nebo soutěži. Učíme se a poznáváme – přírodu kolem nás, historii naší země, objevujeme, zajímáme se a při tom všem je nám moc dobře. Pan učitel Radim nás letos naučil střílet ze vzduchovky – a šlo to skvěle i děvčatům – nikterak se před kluky nezahanbily. Celý příspěvek →