Ve čtvrtek 29. 5. se třídy ZA3, ZA4, ZA5 a ZA6 vydaly na dlouho očekávanou exkurzi do Prahy – konkrétně do srdce české historie, vědy a kultury – do Národního muzea. Den začal sice s trochu chladnějším počasím, ale to nikomu nevadilo. První část cesty vedla z Hradce Králové do Poděbrad, kde na nás místo obvyklého vlaku čekal autobus – výluka si zkrátka nevybírá. Dál jsme už pokračovali vlakem až do samotné Prahy.
Po příjezdu do metropole nás ihned přivítala majestátní budova Národního muzea na Václavském náměstí. Tahle historická kráska byla dokončena už v roce 1891 a zažila toho opravdu hodně – dvě světové války, zásahy při demonstracích i dlouholetou rekonstrukci, která z ní udělala opět moderní a důstojný stánek vědy a poznání. Po rozsáhlé rekonstrukci, dokončené v roce 2018, se muzeum doslova proměnilo – nejenže bylo technicky a stavebně vylepšeno, ale také bylo propojeno s novou budovou podzemním tunelem. Děti hned na začátku uchvátila samotná atmosféra staré budovy – vysoké stropy, impozantní schodiště, výhledy do kopule… a to jsme ještě ani nezačali s exponáty. Největší zájem vzbudila sbírka nerostů, kde jednoznačně kralovaly meteority. Pak přišla na řadu obrovská kostra plejtváka myšoka, visící pokojně u stropu. Následovali tygři, krakatice a další zástupci přírody, kteří v dětech probudili otázky i údiv. Exponáty v nové budově Národního muzea z moderní historie děti neskutečně bavily. Někdo nevěřícně zíral na walkman, jiný obdivoval Škodu 105L. A co teprve retro nábytek, elektronika nebo socialistické obaly na potraviny – muzejní nostalgie v plné parádě.
Po dlouhé (ale krásné) prohlídce jsme se přesunuli na Hlavní nádraží, kde přišel zasloužený čas na občerstvení. Vlak nás pak bezpečně dopravil zpět do Poděbrad, kde už čekal náhradní autobus, který nás dovezl do prosluněného Hradce Králové.
Exkurzi jsme si všichni užili – poznali jsme nové věci, zasmáli se, něco se naučili a domů si přivezli spoustu zážitků. A kdo ví – třeba v některé z našich tříd roste budoucí paleontolog, geolog, nebo aspoň opravář walkmanů.
Autor článku: Mgr. Radim Vaněček
