První červnový týden byl pro mnohé žáky autistických tříd netradiční. Jejich výuka probíhala formou projektů a v nádherné přírodě Jestřebích hor. Celý týden byl ve znamení soutěží, vědomostí a poznávání. Rozdělili jsme se do čtyř skupin, které mezi sebou soupeřily o co nejlepší výsledky. A opravdu bylo to vyrovnané klání. Pedagogové měli mnohokrát horkou chvilku rozhodování, kdo splnil úkoly nejlépe. První den, po příjezdu a dobrém obědě nás čekalo hned několik úkolů zejména z branné výchovy a tělesné zdatnosti. Otázky ze zdravovědy, hod na cíl granátem, střelba na cíl, rozdělávání ohně a překonání překážky v podobě 24 m rozhledny nebyly pro mnohé snadným úkolem.
Druhý den jsme se ponořili do objevování. Využili jsme abecedy S. Morseho a podle kódu morseovky jsme luštili tajné písmo. Skládali jsme slova, indicie, které nás provázely další den na celodenním výletě. Vyzkoušeli jsme si svoji paměť a postřeh, kdy jsme procházeli lesní cestou a měli jsme si zapamatovat co nejvíce předmětů a na konci cesty je zapsat. Body našich skupin byly vyrovnané, a tak rozhodovalo každé slovo. Dalším úkolem bylo postavit z přírodnin domeček, příbytek, přístřešek a vyprávět k němu příběh či legendu. Byli jsme překvapeni, jak se všem úkol povedl od jednoduché stavby až po složité architektonické zpracování. Odpoledne nás čekal nelehký úkol. Seznámit se s mapou, buzolou a orientací v krajině. Na blízkých i vzdálených bodech v přírodě jsme určovali světové strany a azimut. To však byla jen malá příprava k velkému úkolu, který nás čekal ve čtvrtek – projít krajinou podle azimutu k vytyčenému místu na mapě. Odpoledne bylo již tradiční opékaní buřtů s hrami a zábavou.
Třetí den jsme se vydali na celodenní výlet na Jánský vrch. Cestou jsme poznávali přírodu, na rozhledně na Markoušovickém kopci jsme určovali zeměpisné názvy hor a pohoří a plnili úkoly do soutěže. Cestou jsme museli nasbírat 20 různých předmětů, které jsme vyluštili v Morseově abecedě. Zároveň jsme si oživili také trochu historie z doby čs. opevnění a hraniční linie bunkrů. V Petříkovicích jsme vstoupili na území Polské republiky a odtud jsme se již vydali do strmého kopce k hraničním kamenům Česko – polské hranice. Terén byl náročný, ale všichni statečně zdolali všechny překážky. Po návratu zpět na Jestřebí boudu, čekala ty nejodvážnější, večerní stezka odvahy.
Čtvrtý den jsme opět soutěžili. Dopoledne nás čekala výzva kuchařského umění. Každá skupina měla za úkol uvařit dané jídlo a připravit stůl pro porotu a spolužáky. Dalším úkolem byl připravit čaj pouze z přírody, louka a les nám poskytla výborné suroviny. Rozhodování poroty – pedagogů bylo velmi vyrovnané, a tak jsme přizvali k hodnocení i děti. Nakonec jsme spravedlivě rozdělili body a chystali se na poslední úkol. Odpoledne nás čekala azimutová výprava. Každá skupina dostala mapu s cíli a buzolu, podle které měly skupiny dojít k určeným místům. Cesty vedly loukami, úvozem, lesními pěšinami a my jsme neustále sledovali azimut, abychom v časovém limitu dorazili do cíle. Všem se podařilo úkol splnit, a navíc nás okouzlila nádherná příroda lesů, rozkvetlých luk a daleké výhledy do kraje.
Poslední den, po úklidu a sbalení kufrů, jsme se už těšili na vyhodnocení soutěže. Každá skupina byla oceněna, získala sladkou odměnu. A na závěr děti dostaly diplomy s individuálním oceněním a na památku medaili s motivem Jestřebí boudy. Po obědě nás čekala ještě poslední procházka lesem a přírodou broumovské chráněné oblasti k vlakovému nádraží.
Autorka článku: Mgr. Lenka Vlková
